Pohádka o Covidovém království

Naše vláda nenávidí děti a miluje ochlasty a hlupáky. Jak jinak si vysvětlit, že v centru míjím zavřené papírnictví se školními potřebami, a jdu kolem otevřeného obchodu Víno a destiláty.  

Nebo, že v obchodě hned vedle zapáskovaných zábavně-vědomostních knih pro děti jsou volně prodejné bulvární noviny s titulky hlásajícími, která průměrná česká polo-celebrita podvedla jinou stejně průměrnou s nějakou ještě průměrnější.

Pro ty, které to rozčiluje stejně jako mě, je tady pohádka na uklidnění:

Bylo nebylo, za devatero lučinami a devatero skalinami, leželo jedno malé království mocného a bohatého krále Andreje I. Jednoho dne postihla království záhadná nemoc z Dálného východu, jakýsi čínský mor. Král už si nevěděl rady a přivolal na pomoc své rádce. „Našli jste řešení, mi drazí rádcové? Našli? Nenašli? Našli? Nenašli???” A pak promluvil jeho nejslovutnější královský rádce Romulus Prymulus: „Pane králi, Bůh se na nás hněvá, musíme přinášet ještě větší oběti, abychom si ho usmířili.” „Jaké, Romule??” „Úplně každý musí mít hadr přes hubu, pardon, přes obličej, zakážeme jakoukoliv zábavu, protože je hříšná, zavřeme tržiště a hostince a hlavně… zakážeme zpívat! Lidé musí jen pracovat, a modlit se!” A tak král poslechl a vydal spousta nových zákazů, příkazů a přísných trestů. Ne všichni lidé to ale přijali s povděkem. Někteří utíkali přes hranice se slovy: „Rychle pryč z tohohle království, král se zbláznil! Vyhodil Adámka! Dnes nám přikazuje nosit hadr, zakázal nám zpěv a co zítra… přikáže nám holit si hlavy???” Bohužel se brzy ukázalo, že ani sám moudrý rádce Romulus nedokázal odolat pokušení a zašel si na pár kousků do hostince. A tak se konala jeho slavná poprava. Hned poté král slavnostně povolal nového rádce, Johannese z Blat. Když si ho ale prohlédl, něco se mu nezdálo: „Někoho mi připomínáte. Neúčastnil jste se náhodou pokusu o spiknutí s cílem sesadit mě??” „Já?? To si mě určitě s někým pletete.” „Nu, dobrá. Tak tedy poraďte, co dělat.” „Musíme zakázat, aby si kdokoliv venku pochodoval s medovinou!” „Opravdu?? A to pomůže??” divil se král. „Jak to může pomoct, když lidé v houfech pracuji na polích a hromadně sledují popravy?” divili se také lékaři. „Práce poddaných šlechtí a napomáhá mému v bohatství!” namítl král. „A popravy se sledovat musí, aby mě lidé poslouchali, a věděli, jak přísné tresty je čekají, když nebudou dodržovat má nařízení A na vědomost se dává!” uzavřel král a zakázal chůzi s medovinou. Jenže mrtvoly stejně přibývaly a lidé se bouřili. „Co teď??,” zeptal se král Johannese. „Když nepomáhá jeden hadr, pomůžou dva hadry na sobě!” „No, dobrá,” souhlasil král s pochybami. „A co třeba dát poddaným nějakou medicínu, aby tolik neumírali? Slyšel jsem, že…” Ale vrchní rádce ho ujistil: „Ne, žádný lék není třeba. Stačí ležet v posteli a modlit se za uzdravení.” To už bylo na krále moc. „Mydláři, na slovíčko!” Naklonil se ke katovi a zašeptal mu: „Napište mi ho na příští středu…”

A to je konec pohádky? Žádný šťastný konec? No, ano, šťastný konec je stále jaksi v nedohlednu. Tak se hlavně nezapomeňte sečíst, ať taky neskončíte na popravišti. Hezké Velikonoce!