Česká tragikomedie - naše vláda a Covid

Tak dlouho nám (všem obyvatelům ČR) pan Hamáček vyčítal, že se chováme velmi nezodpovědně, a jen kvůli tomu jistě onemocníme Covidem, až pro své tvrzení poskytl nezvratný důkaz – nakazil se on sám. 

Koru/onu tomu všemu nasadil náš přísný (na všechny kromě sebe) ministr Prymula, který schůzkou v restauraci a bez roušky porušil snad všechny své příkazy a zákazy. Vítejte v českém Absurdistánu!

Máme tady lockdown, o kterém vláda dopředu říkala, že přijde, a když tedy přišel, tak nás ujišťuje, že to vlastně žádný lockdown není. Já momentálně ze zdravotních důvodů nemůžu tahat tašky ze supermarketu, pracuji na home office, a chatu nemáme, takže bych v podstatě měla být nonstop zavřená v bytě i bez karantény… ale samozřejmě mě těší, že tady nemáme lockdown, to by byla hrůza! Včera jsem si byla aspoň koupit housku v pekárně (podle všeho na hraně zákona, protože máme chleba). Věděla jsem, že pokud budu od cizího člověka venku vzdálená méně než dva metry, musím si nasadit roušku. Vzhledem k průměrné rychlosti mé chůze a chůze lidí, co jsem míjela, jsem na to vždy měla cca necelé dvě sekundy. Takže beru roušku, mírně zvedám ruku nahoru, a hned zase dolů. Nevím jistě, jaký význam má toto posilování dominantní ruky v ochraně proti Covidu, ale vláda to jistě ví. Stejně jako ví, že týden trvá jeden den, když říká, že žádné zpřísnění týden nebude, a hned další den oznámí lockdown. A pak zveřejní statistiku, ze které vyplývá, že naprosto nejvíc lidí se nakazí v práci a doma v rodině… a právě proto máme dovoleno být jen v práci a doma. Ano, vím, že poetismus, dadaismus i surrealismus má u nás dlouhou tradici, ale to, co se děje teď, je už možná avantgardní až příliš.